Ako ďalej ? 22
Do konce 19. století klasifikovali lékaři choroby podle jejich vnějších projevů, jako je horečka a vyrážka, což bylo vzhledem k nedostatku jiných informací racionální. To se změnilo, když vědci jako Louis Pasteur a Robert Koch zjistili, že mnoho nemocí způsobují bakterie, které jsou pouhým okem neviditelné. V medicíně tak došlo k posunu – místo pouhého ošetřování bakteriemi způsobených vředů a horečky se snažila těchto škodlivých organismů zbavit. S pátým vydáním příručky DSM se psychiatrie vrátila k lékařským praktikám z počátku 19. století. Třebaže známe původ mnoha problémů, jejich „diagnózy“ popisují povrchní jevy, jež zcela ignorují příčiny.
Ještě před zveřejněním pátého vydání příručky DSM byly v časopise American Journal of Psychiatry otištěny výsledky validizace různých nových diagnóz, z nichž vyplynulo, že DSM do značné míry postrádá to, co se ve světě vědy nazývá „reliabilitou“, tedy schopností vytvářet konzistentní, replikovatelné výsledky. Jinými slovy, chybí jí vědecká validita. Kupodivu nedostatečná reliabilita i validita nezabránily vydání DSM-5 v původním termínu navzdory téměř všeobecné shodě, že oproti předchozímu diagnostickému systému nepředstavuje zlepšení. Může být důvodem existence tohoto nového diagnostického systému skutečnost, že Americká psychiatrická asociace vydělala na DSM-IV 100 milionů dolarů a očekává se, že podobnou částku získá i ve spojitosti s DSM-5 (neboť všichni odborníci specializující se na oblast duševního zdraví, mnoho právníků a jiných expertů si bude muset pořídit nejnovější vydání)?
V době psaní této knihy je příručka DSM-5 na sedmém místě v seznamu bestselerů na Amazonu. Na předchozím vydání příručky DSM vydělala APA 100 milionů dolarů. Zveřejnění DSM představuje spolu s příspěvky farmaceutického průmyslu a členskými příspěvky hlavní zdroj příjmů APA.
Diagnostická reliabilita není abstraktní pojem: nemohou-li se lékaři shodnout na tom, co jejich pacienty trápí, nemohou poskytnout vhodnou léčbu. Neexistuje-li vztah mezi diagnózou a terapií, z nesprávně diagnostikovaného pacienta se nutně stává špatně léčený pacient. Kdybyste měli ledvinové kameny, nechtěli byste, aby vám odstranili apendix, a stejně tak byste si nepřáli, aby vás někdo označil za „vzdorovitého“, je-li toto chování ve skutečnosti zapříčiněno snahou chránit se před skutečným nebezpečím.
V prohlášení zveřejněném v červnu 2011 si Britská psychologická společnost Americké psychiatrické asociaci stěžovala, že příručka DSM-5 spatřuje příčiny psychického strádání „uvnitř jednotlivců“ a přehlíží „nespornou sociální příčinu mnohých problémů“. Mimoto se objevila řada protestů amerických odborníků, včetně předních představitelů Americké psychologické asociace a Americké poradenské asociace. Proč jsou opomenuty mezilidské vztahy nebo sociální podmínky? Jestliže věnujete pozornost pouze špatné biologii a vadným genům jako příčině duševních problémů a ignorujete opouštění, týrání a deprivaci, dostanete se pravděpodobně do mnoha slepých uliček jako předchozí generace, které ze všeho vinily problematické matky.
V otevřeném dopise zaslaném APA si David Elkins, předseda jedné z divizí Americké psychologické asociace, stěžoval, že příručka DSM-5 je založena na nespolehlivých důkazech, lhostejnosti k veřejnému zdraví a pojímání duševní poruchy jako převážně medicínského problému. K jeho dopisu bylo připojeno téměř pět tisíc podpisů. Předseda Americké poradenské asociace zaslal předsedovi APA dopis jménem 115 000 členů pořizujících si příručku DSM, v němž rovněž zpochybnil kvalitu vědeckých důkazů, z nichž příručka DSM-5 vychází, a vyzval APA, aby zveřejnila práci vědecké rady jmenované za účelem posouzení navrhovaných změn a aby umožnila zhodnocení „všech důkazů a údajů externími, nezávislými skupinami odborníků“.
Nejpřekvapivější odmítnutí příručky DSM-5 přišlo ze strany Národního ústavu duševního zdraví, který financuje většinu psychiatrického výzkumu v Americe. V dubnu 2013, několik týdnů před oficiálním vydáním DSM-5, ředitel Národního ústavu duševního zdraví Thomas Insel oznámil, že jeho úřad již nebude nadále podporovat „diagnózy založené na příznacích“ podle příručky DSM. Místo toho bude ústav financovat takzvaná „kritéria výzkumných domén“ (research Domain Criteria, RDoC), jež mají vytvořit rámec pro studie napříč stávajícími diagnostickými kategoriemi. Například jednou z domén Národního ústavu duševního zdraví jsou „systémy nabuzení/modulace (nabuzení, cirkadiánní rytmus, spánek a bdění)“, jež jsou u mnoha pacientů v různé míře narušené.
Podobně jako příručka DSM-5 chápe i rámec RDoC duševní nemoci pouze jako onemocnění mozku. To znamená, že se budoucí financování výzkumu zaměří na neuronální okruhy a „jiné neurobiologické parametry“, které jsou základem duševních problémů. Insel to považuje za první krok směrem k „přesné medicíně, která změnila diagnostiku a léčbu rakoviny“. Duševní choroby však nejsou stejné jako rakovina: lidé jsou společenskými tvory a duševní problémy zahrnují neschopnost vyjít s druhými lidmi, neschopnost zapadnout, nepatřit nikam a obecně neschopnost naladit se na stejnou vlnovou délku.
POKRAČOVANIE
Zdroj:
Bessel van der Kolk – Tělo sčítá rány Jan Melvil Publishing 2021
Celá debata | RSS tejto debaty