slovenské zdravotníctvo

Ako ďalej ? 17

Presný mechanizmus pôsobenia liekov je pre nás napriek podrobným znalostiam z biochémie často krát neznámy, či už ide o analgetiká, protizápalové lieky, onkologické lieky alebo psychofarmaká:

… Jako zvídavý medik jsem se při přednášce z farmakologie optal paní asistentky, jak vlastně funguje aspirin. Odvětila, ať se nezajímám o blbosti a radši se naučím seznam léčiv. Já ale aspirinové teorie začal sbírat a žasnul jsem. Třeba poválečný internista Vančura tvrdil, že aspirin zlepšuje prokrvení, další, že něco úplně jiného, až po mé promoci objevili vědci prostaglandiny způsobující bolest a oznámili, že aspirin zamezuje jejich tvorbě. Časem došli pro změnu k tomu, že dokáže vyprovokovat k činnosti NK buňky, přirozené zabijáky v bílé krevní řadě, které v těle odhalují a ničí vetřelce. Pořád je řeč o stejném aspirinu, chápete? …⁽¹⁾

   Medicína ako každý vedný odbor podlieha neustálym zmenám, a čo platilo včera, dnes už neplatí. Meníme názory a pohľady na škodlivosť a prospešnosť rôznych potravín, vitamínov a minerálov. Do módy prichádzajú často exotické rastliny, ktoré majú zaručiť dlhovekosť, pružnosť kĺbov, mladý vzhľad, štíhlosť, múdrosť a neviem čo, aby ich po pár rokoch vystriedali iné, ktoré budú na istý čas určovať módu a trend v liečení. Na každej ľudskej oblasti, v ktorej nie je ľahké dosiahnuť uspokojivé výsledky, sa dá dobre zarobiť, čoho dôkazom sú najrôznejšie obchody a e-shopy s výživovými doplnkami, odtučňovacími preparátmi, liečebnými pomôckami a prístrojmi a tiež liečebnými programami.

   Bez syntetických liekov si dnes nevieme život ani predstaviť. A vďaka všadeprítomnému biznisu, kedy je množstvo liekov voľne dostupných bez predpisu a reklama na lieky je tak bežnou, ako reklama na prací prostriedok, každoročne stúpa spotreba voľnopredajných liekov, hlavne liekov na potláčanie bolesti a zápalov. Posledné desaťročia stúpla vo vyspelých priemyselných krajinách spotreba psychofarmák. Z pohľadu farmabiznisu to môže byť klamlivý ukazovateľ, ako „dobre“ sa staráme o zdravie (čím viac liekov, tým lepšie), ale z pohľadu pacienta je to známka toho, že sme čím ďalej viac chorí. Alebo je to úplne inak?

   Pravda je niekde uprostred. Sú samozrejme obdobia, kedy spotreba určitých liekov narastá. V čase vojny sú to iné lieky, ako v čase mieru. V čase stability iné, ako v súčasnom rozkolísanom svete. Preto ten nárast psychofarmák za posledné desaťročia. Ale problém je trošku zložitejší. Spočíva v tom, že na psychické problémy a poruchy, ktoré dnes masívne „liečime“ syntetickými liekmi, sa v minulosti uplatňovali vo väčšej miere iné metódy. Psychiatria sa spoliehala na množstvo liečebných metód, ako napr. hĺbková psychológia, kognitívno-behaviorálna terapia (KBT), Freudova psychoanalýza, z novších metód napr. hypnotická psychoterapia, EMDR (Eye Movement Desensitization and Reprocessing) alebo neurofeedback. Problém je ten, že tieto metódy sú z pohľadu mnohých lekárov aj pacientov zdĺhavé, náročné na vedomosti a prax, a hlavne neprinášajú také závratné zisky, ako predané lieky.

Západná medicína sa teda vybrala cestou farmakologickej liečby, a to na všetky fyzické aj duševné choroby, na ktoré si len spomeniete. A nie len na tie. Pribúdajú totiž ďalšie, o akých by sa vám ani nesnívalo, ale o tom neskôr.

   Všeobecnou podmienkou k správnej terapii je správna diagnostika. Ale tu nastáva problém, nie len pri somatických diagnózach, ale ešte viac pri psychických. Na jednej strane je potrebný nejaký konsenzus ohľadne určovania diagnóz, a to z dvoch dôvodov: jednak kvôli štandardizovaniu terapeutických postupov, a jednak z dôvodov finančných (preplácanie výkonov lekárov poisťovňami). Druhý dôvod zasahuje do zdravotníctva a medicíny už natoľko, že celkom od základu zmenil ciele zdravotníctva: na jednej strane máme moderné prístrojové a diagnostické vybavenie, na druhej strane nie je ekonomicky možné, aby bolo dostupné každému podľa potreby. Zdravotníctvo sa scvrklo na ekonomické tvrdé ukazovatele, a pacient ostal niekde…na chvoste? Keby aspoň tam 🙂

Takže aby sme úspešne liečili, musíme stanoviť správnu diagnózu. A tu je ten háčik. Celý západný svet preberá psychiatrické diagnostické postupy z DSM (Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders) vypracované Americkou psychiatrickou asociáciou. V súčasnosti platí DSM-5. Čo sa ale deje v zákulisí tejto Asociácie?

… Způsob, jakým medicína přistupuje k lidskému utrpení, vždy ovlivňovaly technologie dostupné v dané době. Před osvícenstvím byly anomálie v chování připisovány Bohu, magii, čarodějnicím a zlým duchům. Teprve v devatenáctém století začali vědci ve Francii a Německu nahlížet na chování jako na formu přizpůsobování se složitému světu. Nyní se objevuje nové paradigma: hněv, chtíč, pýcha, chamtivost, lakomství a lenost byly stejně jako všechny ostatní problémy, jež se lidstvo vždy snažilo zvládnout, přejmenovány na „poruchy“, které lze napravit podáváním vhodných chemikálií. Mnoha psychiatrům se ulevilo. Odložili neurčité teorie filozofů, jako byli Freud a Jung, a s nadšením se stali „skutečnými vědci“, stejně jako jejich spolužáci z lékařské fakulty. Hlavní učebnice psychiatrie šla dokonce tak daleko, že tvrdila: „Za příčinu duševní nemoci se nyní pokládá anomálie v mozku, chemická nerovnováha.“

Když vědci našli důkazy, že změny v hladinách noradrenalinu souvisejí s depresí a změny v hladinách dopaminu se schizofrenií, svitla naděje, že dovedeme vyvinout léky zaměřující se na konkrétní anomálie mozku. Tato naděje se nikdy nenaplnila, naše úsilí měřit, jak mohou léky ovlivňovat mentální symptomy, však vedlo k jiné výrazné změně v naší profesi. Potřeba výzkumných pracovníků přesně a systematicky sdělovat svá zjištění vedla k vývoji takzvaných výzkumných diagnostických kritérií, k nimž jsem přispěl jako výzkumný asistent. Tato kritéria se posléze stala základem prvního uceleného systému pro diagnostikování psychiatrických problémů, a to Diagnostic and Statistical Manual od Mental Disorders (Diagnostický a statistický manuál duševních poruch, DSM) Americké psychiatrické asociace, na niž se běžně odkazuje jako na „bibli psychiatrie“. Předmluva k stěžejnímu vydání DSM-III z roku 1980 byla náležitě skromná a přiznávala, že tento diagnostický systém je nepřesný – natolik nepřesný, že by se neměl používat pro forenzní účely nebo účely pojištění. Jak uvidíme, tato skromnost trvala bohužel tragicky krátkou dobu …⁽²⁾

POKRAČOVANIE

Zdroj:

⁽¹⁾ Radkin Honzák – Všichni žijem v blázinci Vyšehrad 2018

⁽²⁾ Bessel van der Kolk – Tělo sčítá rány Jan Melvil Publishing 2021