slovenské zdravotníctvo

LGBT 08

Konečne sa dostávame k biologickej podstate sexuálnych preferencií (heterosexualita, homosexualita, bisexualita) a rodovej identity (transgender). Uvediem celé citácie z knihy Mozek a vědomí od Patricie S.Churchlandovej, nakoľko je problematika z pohľadu medicíny veľmi rozsiahla a zložitejšia, ako sa môže na prvý pohľad zdať:

Samčí a samičí mozek

Je dobře známo, že muži spolu fyzicky bojují častěji než ženy. Počty mužů usvědčených z útoku, napadení nebo vraždy jsou řádově vyšší, než je tomu u žen. Jsou to obvykle muži, kteří přepadají dostavníky, vykrádají banky, válčí nebo se ohánějí nožem při konfliktu v baru. Platí to v podstatě všude na světě. Co je v pozadí tohoto rozdílu mezi muži z ženami?

Hlavní roli hraje testosteron. Úplné vysvětlení je však v mnoha zajímavých a překvapivých ohledech neuvěřitelně složité, a proto různá zkratkovitá prohlášení o tom, že muži trpí otravou testosteronem, budou jen těžko hledat oporu ve faktech. Než nastíníme, jakou roli hraje testosteron v agresivním chování, bude užitečné se nejprve podívat, jak se liší mozek muže a ženy a jaké jsou mechanismy, které tyto rozdíly způsobují a udržují.

Jak interagují pohlavní hormony s rostoucím mozkem plodu? Jednoduše řečeno, nárůst testosteronu zmužní mozek plodu tím, že mění počet neuronů ve velmi specifických oblastech, které zodpovídají zejména za reproduktivní chování jako penetrace a kopulace. Pokud nedojde k nárůstu testosteronu, mozek se vyvíjí typicky ženským způsobem. Takže ženský vývoj je, jak se zdá, výchozím typem vývoje – dochází k němu přirozeně, pokud nedojde k z mužnění prostřednictvím vlivu testosteronu. Jak ovšem uvidíme, i když je testosteron přítomen, mohou někdy další faktory jako načasování uvolnění testosteronu a jeho množství způsobit, že ke zmužnění dojde jen částečně nebo vůbec.

Co přesně znamená, že mozek zmužní? Testosteron ovlivňuje množství neuronů, které tvoří síť. Přesněji řečeno, brání odumírání neuronů v dané síti. V důsledku toho jsou některé neuronální skupiny (jádra) v mužském hypotalamu až dvakrát větší než v ženském.

A proč vůbec odumírají buňky v rostoucím mozku? Obecně vzato, vývojový plán pro vytváření nervového systému umožňuje produkci nadbytečných neuronů. Následně je počet neuronů zredukován dle efektivity fungování v jednotlivých sítích. Je to podobné, jako když fotbalový klub najme na začátku sezony několik hráčů navíc a později jejich počet zredukuje, aby postavil ten nejlepší tým. Testosteron ovlivňuje rozvíjející se mozek tím, že oslabuje proces redukce – proces zániku buněk. Velikost určitého regionu tudíž odráží míru proběhlé redukce. Tento vzorec se utváří v mozku plodu, ale je udržován během celého života. Další nárůst hladiny testosteronu pak přichází v pubertě. Obvody, které byly vytvořeny hormony během vývoje plodu, jsou během puberty hormony znovu aktivovány.

Jedna malá, ale podstatná oprava: Jakmile přejde testosteron z krve do mozku, jeho část je jedním enzymem transformována do účinnějšího androgenu – dihydrotestosteronu. Jeho část se pak dále mění na estradiol, díky němuž mozek zmužní. I když se to může zdát paradoxní, estradiol, což je ženský hormon, je nezbytný pro rozvoj mužského mozku. Biologie takto někdy funguje. Využívá všechny prostředky, které umožní dosáhnot cíle.

Proč nedochází ke zmužnění mozku ženského plodu? Jeho vaječnínky přece koneckonců produkují velké množství estrogenu. Kvůli některým genům v jeho chromozomech XX produkuje ženský plod protein, který absorbuje a ničí většinu cirkulujícího estrogenu, vyprodukovaného ve vaječnících. Tento proces se může lišit v závislosti na druhu genů a načasování jejich exprese. Navíc ačkoli se to může zdát překvapivé, nízká hladina estrogenu mozek zženšťuje, zatímco vysoká jej zmužňuje. Zženštění hypotalamu pomáhá také progesteron.

Byla ta opravná poznámka k estradiolu nezbytná? Možná ne, ale jasně ukazuje, že v mozku a těle se vyskytují překvapivé mechanismy, protože jsme živočichové, kteří se vyvinuli přirozenou evolucí a nebyli jsme navržemi nějakým týmem inženýrů. Také poukazuje na jistý drobný ironický fakt: ve zmužnění mozku vposledku hraje hlavní roli ženský hormon.

Kde se tyto změny citlivé na testosteron odehrávají? Většinou v určitých malých oblastech hypothalamu, což je evolučně velmi stará mozková struktura. Některá hypothalamická jádra regulují žízeň a pití, jiné hlad a jezení. Některé oblasti hypothalamu hrají roli v mateřské péči savců. Jiné zase regulují sexuální chování – jsou důležité při sexuálním chování samců – jejich zájmu o samice a schopnosti penetrovat a kopulovat.

Sama velikost těchto skupin buněk v hypothalamu není příčinou rozdílů v sexuálním chování a sexuálních pocitů mezi samci a samicemi. Důležité je spíše schéma propojení neuronů v každé skupině a propojení jedné skupiny s dalšími sítěmi v mozku. Velikost je pouze jeden strukturní rozdíl, který nyní dokážeme popsat. Protože velikost koreluje s typickým samčím sexuálním chováním, napovídá nám to, kam se máme zaměřit, abychom pochopili širší kauzální souvislosti.

V poněkud jiné části hypothalamu, která se u krys ukázala jako podstatná pro ovulaci, snižuje úmrtnost buněk zase neurochemikálie zvaná dopamin. V samičím mozku se tato oblast zvětšuje – ne však prenatálně, ale během puberty. U samců je v této oblasti nejen menší počet buněk, ale jsou také odlišné z biochemického hlediska. Produkují a uvolňují endogenní opioidy. Kdyby měla opioidní neurony v této oblasti náhodou nějaká samice, bránily by ovulaci. Buňky se v této oblasti projektují do nedalekého podvěsku mozkového, a vytvářejí tak stěžejní komunikační kanál mezi mozkem a vaječníky. Když jsou tyto neurony aktivní, podvěsek uvolňuje hormony, které stimulují produkci estrogenu ve vaječnících. Pak se spustí cyklus uvolňování vajíček z vajčeníků.

U samčích (XY) i samičích (XX) populací existují individuální rozdíly v počtu neuronů obsažených v sexuálně citlivých hypothalamických jádrech. To znamená, že někdy mají muži v těchto jádrech stejné množství neuronů jako ženy. Průměr je totiž jen průměr, nikoli bezvýjiměčný princip.

Další důležitý rozdíl mezi mozkem nám může pomoci vysvětlit, proč jsou samice často ustaranější a opatrnější než samci. To se netýká jen lidí, ale všech savců. Samozřejmě v průměru. Tedy například určitá konkrétní samice hyeny může být méně opatrná než některý konkrétní samec. V samičím mozku je hypothalamus (ventromediální oblast) více propojen s další podkorovou oblastí – amygdalou. Amygdala je důležitá při utváření reakce strachu a pochopení, co to znamená, když má někdo strach ze mne. Z evolučního hlediska znamená role samice v těhotenství, porodu a výchově dětí skutečnost, že je mnohem zranitelnější než samec. Musí být proto obezřetnější. Je jisté, že behaviorální význam rozdílu v propojení amygdaly ještě plně nechápeme a profil strachu a averze vůči riziku může být u konkrétních jedinců ovlivněn řadou environmentálních faktorů. Tento poznatek už nás ale může nasměrovat k lepšímu pochopení těchto statistických rozdílů v chování.

Interakce mezi celou plejádou účinných neurochemikálií, které mohou ovlivňovat náladu, osobnost a temperament, je také zapeklitá. Mohou ovlivnit ochotu přijímat riziko, výši agresivity, důvěry, míru stydlivosti, přátelskosti či nedůtklivosti. Mezi jednotlivci se jejich hladiny různí, ale také se mění u jedné osoby v čase. Jde o neurochemikálie jako serotonin, vazopresin, oxytocin, stresové hormony a somatostatin. Co ještě patří do této plejády? Inu, jde o interakce s jinými částmi těla jako podvěsek mozkový, štítná žláza či nadledviny. A pak sem patří také imunitní systém, který interaguje se všemi těmito orgány a mozkem.

A nakonec, ke zmužnění gonád (vývoji varlat, penisu a prostaty) dochází před zmužněním mozku. Kvůli možné variabilitě v trasách kontrolovaných geny a interakcích mezi neurochemikáliemi nemusí zmužnění mozku proběhnout typicky a úplně. Můžete mít mužské genitálie, ale ženský mozek.

Pro výzkum podstaty vztahu mezi gonádami a mozkem se používají zejména krysy. Ale člověk není jen velká krysa. Je tedy lidský hypothalamus stejný jako krysí? V podstatě ano. Základní anatomické rozdíly mezi hypothalamickými strukturami krysích samců a samic lze nalézt také u lidí. Avšak lidské sexuální a společenské chování je mnohem složitější. Skutečnost, že máte velký mozek, zvláště prefrontální kůru, znamená, že vaše schopnost řídit své sexuální chování je mnohem bohatší a rozmanitější a vyžaduje mnohem více učení než u krys. U živočichů s velkým mozkem je interakce mezi expresí genů a změnami mozku založenými na učení neuvěřitelně komplexní.

POKRAČOVANIE