Ako ďalej ? 21
V únoru 2009 jsme předložili nově navrhovanou diagnózu vývojové traumatické poruchy Americké psychiatrické asociaci a v průvodním dopise jsme uvedli:
Současné diagnostické systémy kladoucí důraz na kontrolu chování, aniž by uznávaly interpersonální trauma, se nehodí pro děti, které se vyvíjejí v prostředí, kde se s nimi hrubě zachází a kde jsou narušené systémy péče. Studie týkající se následků traumatu z dětství v kontextu týrání nebo zanedbávání ze strany pečující osoby setrvale prokazují chronické a vážné problémy s regulací emocí, zvládáním impulzů, pozorností a kognitivními funkcemi, disociací, interpersonálními vztahy a schématy týkajícími se vlastní osoby a vztahů. Jelikož neexistuje konkrétní diagnóza zohledňující trauma, je u těchto dětí v současnosti diagnostikováno v průměru tři až osm komorbidních poruch. Praxe spočívající ve stanovení mnoha různých komorbidních diagnóz u traumatizovaných dětí má závažné důsledky: vytváří zbytečně komplikovaný pohled, brání etiologické srozumitelnosti a znamená nebezpečí zaměření léčby a intervence na úzký aspekt psychopatologie dítěte namísto prosazování komplexního léčebného přístupu.
Brzy po předložení návrhu jsem měl přednášku o vývojové traumatické poruše ve Washingtonu na zasedání komisařů pro duševní zdraví z celé země. Tito naši iniciativu podpořili a zaslali dopis Americké psychiatrické asociaci. Dopis začínal upozorněním, že se v rámci zdravotního programu Národní asociace duševního zdraví ošetří 6,1 milionu osob ročně s rozpočtem ve výši 29,5 miliardy dolarů, a končil slovy: „Vyzýváme APA, aby zařadila vývojové trauma na seznam prioritních oblastí za účelem objasnění a lepší charakteristiky jeho průběhu a klinických následků a k zdůraznění silné potřeby zabývat se vývojovým traumatem při vyšetřování pacientů.
Věřil jsem, že tento dopis zajistí, aby asociace brala náš návrh vážně. Několik měsíců od předložení návrhu nás však Matthew Friedman, výkonný ředitel Národního centra pro PTSD a předseda příslušného podvýboru pro DSM informoval, že vývojová traumatická porucha do pátého vydání příručky DSM pravděpodobně zařazena nebude. Psal, že panuje shoda ohledně toho, že není zapotřebí žádná nová diagnóza k zaplnění nějaké „stávající mezery v diagnostice“. Jeden milion dětí, které jsou každý rok v USA týrány a zanedbávány, představuje „mezeru v diagnostice“?
Dopis pokračoval: „Názor, že negativní zážitky z raného dětství vedou k vážným vývojovým poruchám, je spíše intuicí klinických pracovníků než faktem založeným na výzkumu. Toto tvrzení se obecně uvádí, nelze je však doložit prospektivními studiemi.“ Ve skutečnosti jsme do návrhu zahrnuli několik prospektivních studií.
Páté vydání příručky DSM v květnu 2013 obsahovalo na 945 stranách přibližně tři sta nemocí. Toto vydání skýtá pestrou nabídku možných označení problémů spojených s vážným traumatem z raného dětství, včetně některých nových, jako je rušivá porucha regulace nálady, sebepoškozující chování bez úmyslu zemřít, interminentní výbušná porucha, porucha dysregulovaného sociálního zapojení a rušivá porucha kontroly impulzů.
POKRAČOVANIE
Zdroj:
Bessel van der Kolk – Tělo sčítá rány Jan Melvil Publishing 2021
Celá debata | RSS tejto debaty